Hotely Vrchlabí

Historie města Vrchlabí je nedílně spjata s dějinami osidlování Krkonoš - nejvyššího českého pohoří. České (původně Werchlab, Wrchlab) i německé jméno (Hohenelbe asi z roku 1518) města souvisí s jeho polohou na horním toku Labe, nejstarší latinský název Albipolis s Labem a jeho latinským pojmenováním Albis (Bílé) právě tak. Pravděpodobně již před rokem 1300 vzniká na území našeho města první osada českého jména Wrchlab,doložená písemným pramenem r. 1359, a o něco později (r. 1365) německá ves Goswinsdorf, pojmenovaná podle svého zakladatele, lokátora Goswina, později zvaná Giesdorf. Snad již před rokem 1241 stávalo nedaleko Klášterské Lhoty tzv. vrchlabské proboštství s klášterem zvaným „cela Panny Marie“– pobočkou benediktinského kláštera v Opatovicích u Pardubic.Historicky nejvýznamnější postavou našeho města je bezesporu Kryštof Gendorf z Gendorfu, korutanský důlní odborník a královský rada. V roce 1533 kupuje Vrchlabí od Tetaura za 1750 kop českých grošů a zasluhuje se o povýšení vsi na město 6. října 1533. Od té doby se město honosí znakem a privilegiem dvou výročních trhů. Gendorf z Vrchlabí vytvořil bezesporu jedno z nejvýznamnějších center hutnictví železa, neproduktivnější v českých zemích. Za prací přišlo tehdy do Vrchlabí velké množství nových obyvatel. Spolu se zpracováváním železa se nejvýznamnějším řemeslným odvětvím stalo zpracování lnu. Vedle tradičních městských cechů vzniká ve městě roku 1590 i cech tkalcovský a začíná se rozvíjet přadláctví a tkaní lněných látek pro vzdálené trhy. Norimberský obchodní dům Bartholomea Viatise a Martina Pellera zprostředkovával odbyt vrchlabského plátna až do poloviny 18. století. Krkonošské plátěné výrobky se prodávaly v Itálii a Španělsku, vyvážely se do severní Afriky, Orientu a zámoří. Hrabě Pavel z Morzinu zařadil mezi robotní povinnosti sklizeň a zpracování lnu, který pěstoval na svých pozemcích. V roce 1675 přímou povinnost svých poddaných zrušil a nahradil ji peněžními platbami. Dva tkalcovské cechy odevzdávaly ročně do vrchnostenské pokladny více než polovinu příjmů. Na konci 17.století pracovalo na Vrchlabsku víc než 200 tkalců. Nedílnou součástí života města se od roku 1867 stala činnost rozličných spolků. Vedle Jilemnice považované za kolébku českého lyžařství můžeme i Vrchlabí směle označit za jedno z rodišť zimního sportu ve střední Evropě. Průkopníkem, organizátorem a mecenášem lyžařského sportu ve Vrchlabí a okolí byl Guido Rotter starší, továrník z Hořejšího Vrchlabí. V roce 1938 po mnichovské zradě se Vrchlabsko stalo součástí sudetské župy, tedy Velkoněmecké říše. Vrchlabský průmysl prodělal rychlou rekonstrukci a veškerá výroba se zaměřila na produkty válečného charakteru. Ve vrchlabských továrnách pracovali totálně nasazení Češi, zatímco většina německých mužů proti své vůli bojovala a hynula na bojištích druhé světové války. V mnoha pracovních táborech ve Vrchlabí žili ruští, francouzští a angličtí váleční zajatci, kteří na Vrchlabsku pracovali v průmyslu i zemědělství. V Hořejším Vrchlabí se nacházel ženský tábor pro Polky a Ukrajinky. Vysídlení německy mluvícího obyvatelstva po válce (1945-1946) znamenalo radikální změnu poměrů. Do Vrchlabí přišli noví lidé, staré tradice zanikly, mnoho majetku se rozkradlo a zničilo. Další rána dopadla na město s komunistických pučem v únoru 1948, přirozený vývoj se zastavil, talent, schopnosti a činorodost obyvatel města zůstaly v poměrech totalitního režimu nevyužity. Až s pádem totalitního režimu (1989) nastal rozkvět města, které se přirozeně stalo jednou z nejdůležitějších turistických křižovatek nového českého státu.